Druhá výprava za Drákulou

Musím zahanbeně říct, že jsem na tomto blogu opět nějakou dobu nebyla, ale teď se opět vracím k psaní, blog právě prochází menší designovou úpravou a já bych zatím ráda začala tím, že dokončím několik restů z minulosti a dám vám sem pár článků, které jsem chtěla napsat už dávno. 😁

Začnu cestovatelskou výpravou, kterou jsem podnikla minulé léto a která byla opět s drákulovskou tématikou. Byla rozdělena na dvě části, neboť jsem navštívila nejen Rumunsko, abych se podívala mimojiné do rodiště prince Vlada III., tedy živoucí předlohy hraběte Drákuly, ale zaletěla jsem si i do staré dobré Anglie navštívit krásné městečko Whitby, které je mimojiné proslulé právě tím, že se zde odehrává velká část románu o slavném upírovi.

Na rozdíl od mého prvního výletu do Rumunska (o kterém se můžete dočíst v článku ZDE) se v tomto případě nejednalo o žádný zájezd. Původně tomu tak mělo být, objednala jsem si zájezd u cestovky na začátku července, pro malou účast však zájezd nakonec zrušili a já jsem se po chvíli zvažování rozhodla, že prostě podniknu vlastní výpravu.

Do Rumunska jsem tentokrát cestovala autobusem, zpět potom vlakem, což jsou oba poněkud zdlouhavé způsoby cestování, které zaberou asi 20 hodin, jsou ale levnější a aspoň si u toho člověk může prohlížet ubíhající krajinu za oknem. Jelikož jsem se přitom obávala jazykové bariéry, poněvadž rumunsky zatím moc neumím, vybrala jsem si za cíl dvě větší turistická města. Prvním z nich bylo město Brašov, které jsem navštívila už při své minulé návštěvě a nepochybně bude vždycky patřit mezi moje oblíbené.

  

Brašov je krásné město v samém srdci Rumunska, které se pyšní malebným historickým centrem, z části obehnaným dochovanými středověkými hradbami. Patří mezi sedm větších měst založených ve středověku tzv. Transylvánskými Sasy, původně německými řemeslníky a obchodníky, kteří se usadili na území Transylvánie neboli Sedmihradska. Jeho dominantou je náměstí se starou budovou radnice, která se dnes používá jako městské muzeum, na jehož okraji stojí tzv. Černý kostel, nádherná budova gotického svatostánku, která je největší gotickou památkou na území jihovýchodní Evropy.

Zajímavou součástí Brašova je i přilehlá hora Tampa, u jejíž paty město leží a která představuje příjemné místo k procházkám i úchvatným výhledům na město. K výstupu nahoru můžete využít některé z místních stezek, popřípadě se nechat vynést lanovkou, která vyjíždí ze stanoviště na úpatí hory a na vrchol vás doveze během několika minut. Z vrcholu hory se můžete vydat dál do přilehlých kopců, nebo se pokochat výhledem na město od vyhlídky za proslulým hollywoodským nápisem Brasov, který už zdaleka viditelný hlásá jmého města pod sebou.

Právě na hoře Tampa se v 15. století měla odehrát krvavá událost, která je významná z hlediska našeho vyprávění. Brašov sám o sobě toho s Drákulou moc společného nemá, protože toto město leželo v 15. století na území Transylvánie a patřilo tedy k Uherskému království. Transylvánští Sasové však měli s Vladem III. vždycky spory, protože se odmítali podřídit jeho obchodním zákonům a tak jednoho dne Vlad vtrhl se svou armádou do Brašova, vzpurné kupce nechal zajmout a 40 z nich údajně nechal přímo na hoře nad městem nabodnout na kůl.

Dnes se Brašov těší své pozice jako jednoho z turisticky nejvýznamnějších měst v Rumunsku, odkud se můžete vydat na mnoho zajímavých míst v jeho okolí. Mezi ty nejvýznamnější a nejvíce navštěvované přitom patří hrad Bran, pevnost poněkud neprávem nazývaná jako Drákulův hrad, přestože zde Vlad III. vlastně nikdy nežil. I tak se ale jedná o velmi krásnou stavbu, která podněcuje fantazii všech, kteří ji navštíví. I já jsem se sem byla opět podívat, protože mám Bran velmi ráda. O trochu blíže jsem se hradu věnovala ve svém předchozím článku, sem vám tak dávám pouze několik pěkných fotek z hradního komplexu. Pokud byste se sem chtěli podívat sami, je možné se ubytovat přímo ve vesnici pod hradem a v okolí Branu je mnoho horských turistických stezek i dalších zajímavostí, které též stojí za návštěvu.

  

Nyní se rychle vraťme ještě zpátky k Brašovu, ve kterém v každém případě najdete ideální turistickou základnu, s angličtinou zde nemají nikde problém a z hlediska stravování tu najdete mnoho výborných restaurací, pokud se však chcete najíst trochu stylově, doporučuji vám restauraci Dracula na náměstí. Její název a první dojem z ní může být možná trochu zavádějící, uvnitř však najdete příjemné posezení a pěknou výzdobu spíše s tématikou Vlada III.

Druhé místo, které jsem se rozhodla v Rumunsku navštívit, je z hlediska Drákulova příběhu mnohem zajímavější. I zde se jedná o významné transylvánské město, které patří mezi vůbec nejkrásnější v Rumunsku a přála jsem si ho navštívit už velmi dlouho. 

V rumunštině se toto místo nazývá Sighisoara, česky bychom řekli Segešvár. Jedná se o skutečně překrásné město, jehož historické centrum se vypíná nad okolními částmi města ve formě středověké pevnosti dosud obehnané původními hradbami, která byla v roce 1999 zapsána na seznam kulturního dědictví UNESCO.

Jakmile projdete jednou z bran pevnosti a ocitnete se v jejích starodávných ulicích, okamžitě pochopíte proč. Zde, v objetí duhově zbarvených starobylých budov, vám skutečně bude připadat, jako byste se vrátili zpátky v čase a procházeli se kdesi v dávno minulých stoletích. Městské obranné opevnění tvoří kromě hradeb také několik věží, jež každá nese jméno jednoho obchodního cechu, který ve městě provozoval svou činnost. Hlavní dominantou je přitom ze všech koutů města viditelná hodinová věž, která je symbolem města a zároveň tvoří původní hlavní bránu do pevnosti. V její spodní části se nachází malé muzeum, jehož součástí je i možnost vystoupat po schodech nahoru na vyhlídku (věž byla bohužel během mé návštěvy v rekonstrukci a výstup nahoru v tu dobu možný nebyl). Horní část věže je pak kromě dvou hodin ozdobena i malým orlojem s vyřezávanými postavičkami, které symbolizují jednotlivé dny v týdnu, zároveň však každá z nich představuje jednoho ze starověkých bohů a mají spojitost i astronomickou a alchymistickou.

Ve stínu věže se pak nachází dům, který přitahuje každého fanouška Drákuly, jež do tohoto města zavítá. Najdeme zde totiž stavení na první pohled velice středověkého rázu, v němž kdysi žil otec Vlada III. Drákuly, Vlad II. a jeho syn se právě zde údajně narodil a strávil zde prvních několik let svého dětství. Dnes se v domě nachází jeden z městských obchůdku se suvenýry a především restaurace, do které se vstupuje stylově vyzdobenou vstupní chodbou. V restauraci jsem si dala velmi chutný oběd v jejich pěkném venkovním posezení. Pokud byste měli zájem, můžete se za drobný poplatek podívat do horního patra, kde na vás z vystavené rakve vybafne herec s upířími zuby, já jsem se spíš než za touto kratochvíli vydala za dalším průzkumem města.

Pokud se chcete dozvědět něco víc o Drákulovi a dalších městských příbězích, doporučuji vám navštívit malé, ale velmi povedené muzeum nedaleko Drákulova domu. Toto muzeum sestává ze dvou částí, z nichž jedna se věnuje zajímavým legendám z historie města a druhá popisuje příběh života knížete Vlada. Expozice přitom sestává vždy z několika místností, kterými postupně procházíte a jejich výjevy vám přicházejí k životu přímo před očima pomocí zvukových nahrávek a jednoduchých, ale působivých speciálních efektů. 😊 Pokud si chcete osvěžit znalosti a něco si o Vladu III. přečíst, můžete tak učinit třeba v článku, který jsem sepsala ZDE.

  

Sighisoara je na své spojení s Drákulou skutečně pyšná a jeho připomínku zde najdete skutečně všude. I jinak je toto město skutečně úžasné a jeho prohlídkou můžete zaplnit alespoň jeden příjemně prožitý den. Kromě toho umístěného v hodinové věži skýtá pevnost i několik dalších muzeí, jedno z nejzajímavějších míst je pak kryté dřevěné schodiště, které vede nahoru do vyvýšené části kopce, na níž se nachází kostel s poměrně rozsáhlým hřbitovem.

  

---

Tím končí rumunská část mé výpravy za Drákulou, která však o měsíc později pokračovala dále v Anglii. Město Whitby, které jsem si pro svou návštěvu vybrala, se nachází v severní části Anglie v Yorkshiru. Svou cestu tam jsem zahájila letem do Londýna, kde jsem přespala v pohodlném hotýlku poblíž letiště a druhý den ráno jsem se vydala na cestu na sever, přičemž jsem se cestou zastavila ještě v krásném starobylém městě Yorku. Tady jsem měla pouze pár hodin a ještě se sem určitě někdy vrátím, neboť se jedná o úžasné místo s velice středověkou atmosférou, kde můžete navštívit mnoho budov dochovaných právě z těchto bouřlivých dob, včetně pozůstatků hradu jež tvoří jednu z dominant města. Nachází se zde i mnoho působivých církevních památek v čele s velkolepou Yorskou katedrálou.

Odpoledne jsem pak pokračovala dále do Whitby, což je nádherné přímořské rybářské město, vystavěné podél skalnatého ústí řeky Esk, která se odtud rozlehlým přístavem vlévá do Severního moře. Město je známé svou velrybářskou minulostí a také tím, že právě tady působil slavný britský mořeplavec James Cook, který zde má na kopci nad přístavem sochu.

Symbolem města a jeho hlavní dominantou jsou pak ruiny kláštera postaveného v 7. století, který zanikl během 16. století jako jeden z mnoha klášterů zrušených Jindřichem VII. a od té doby postupně chátral až z něj zbyla jen tato velmi působivá zřícenina, která po staletí uchvacovala svou velkolepostí návštěvníky města.

  

Jedním z těch, co zavítali do Whitby během pozdního 19. století, byl i původem irský spisovatel Bram Stoker dnes známý mnoha literárními díly, žádný však mu nevynesl tolik slávy jako román Drákula, jehož existence započala právě zde. Bram Stoker v té době pracoval jako manažer jednoho londýnského divadla a do Whitby přijel na dovolenou, která ale skončila výtvorem, který dodnes patří mezi nejvýznamnější literární díla vůbec. Ve městě Whitby můžeme najít několik připomínek slavného spisovatele, z nichž některé se mi podařilo najít, např. lavičku, na které Stoker často sedával, označenou dnes jeho jménem, či dům, ve kterém v době svého pobytu ve městě bydlel.

   

Stoker se ze své lavičky mohl dívat dolů do přístavu a dále přes řeku pak nahoru na útesy, kde se na obzoru rýsují obrysy opatství. To na našeho spisovatele udělalo takový dojem, že ho použil jako kulisu pro část svého příběhu, která se právě ve Whitby odehrává. Pojďme si nyní připomenout, o jakou část příběhu vlastně jde. 

Hrabě Drákula cestuje do Anglie na škuneru jménem Demeter a nakonec dorazí právě sem do Whitby na lodi poháněné divokým větrem a s nezvěstnou posádkou až na mrtvého kapitána připoutaného k lodnímu kormidlu. Jakoby zázrakem vjede loď v bouři do přístavu a přistane na písčité pláži známé jako Tate Hill Sands. Zajímavostí je, že Stoker se zde inspiroval skutečnou lodí jménem Dmitry, jež v roce 1885 plula z Belgie k anglickým břehům a v bouři ztroskotala když se pokusila zajet do whitbijského přístavu. 

Z přístavu se pak Drákula v podobě velkého vlka, kterého místní mylně považují za psa, vydává na pevninu a cestou z přístavu vyběhne nahoru po 199 schodech, které kdysi sloužily poutníkům mířícím nahoru k opatství a přilehlému kostelu Panny Marie. V té době se hlavní hrdinka příběhu, Mina, zdržovala ve Whitby na návštěvě u své nejlepší kamarádky Lucy. Té noci se Lucy, trpící náměsíčností, ve spánku vydává ven z domu a dojde až nahoru po schodech k ruinám starého opatství a kostelnímu hřbitovu, kde se setká s Drákulou, který z ní za temné noci saje krev na jedné z laviček, kde obě mladé ženy rády sedávaly a pozorovaly dění dole na moři. Právě zde Mina svou přítelkyni později najde a celou zesláblou ji dovede domů, jen aby se Lucy nakonec i přes snahu ji zachránit stala Drákulovou obětí.

   

Návštěvníci ve Whitby mohou sledovat Drákulovu cestu nahoru od přístavu až k opatství. To samo o sobě je skutečně úchvatným místem, které rozhodně stojí za návštěvu a můžete zde strávit klidně i několik hodin. Nahoře na kopci se dá posedět v dohledu starobylých zdí na lavičkách či u několika piknikových stolů, najdete zde i malou restauraci s venkovním posezením a pěkným výhledem dolů na město. V ceně vstupenky je i malé muzeum, kde si můžete přečíst mnoho zajímavých informací o městě, opatství a lidech, kteří toto místo proslavili, včetně Brama Stokera a jedním z artefaktů muzea je také originální edice románu podepsaná samotným autorem.

Whitby tak patří mezi vůbec nejdůležitější místa tzv. drákulovské turistiky a město hojně využívá pozornosti návštěvníků, kteří se sem z tohoto důvodu každý rok vydávají. Za zmínku možná ještě stojí malé muzeum či spíše strašidelný dům věnovaný slavnému románu, který se nachází dole v přístavu. Nutno podotknout, že se nejedná o nic, co byste nutně museli zahrnout do návštěvy, kromě pár lekaček a spousty levných efektů tam toho moc nenajdete, přeci jen se mi však celkem líbil krátký filmeček o Whitby a Drákulovi, který se promítá v malém sále na samém konci prohlídky.

---

Město Whitby jsem si skutečně zamilovala a pokud se mi naskytne příležitost, velmi ráda se sem ještě někdy vrátím. 😊 Moje cesta za drákulovskými lokacemi však odjezdem odsud ještě neskončila. Pro svou zpáteční cestu domů jsem zamířila zpátky do Londýna, odkud jsem měla odletět další den odpoledne. Před tím jsem ale měla ještě k dispozici několik hodin a vydala jsem se proto na místo, které jsem v Londýně chtěla navštívit už delší dobu.

Tím místem je starobylý hřbitov Highgate, který se nachází v severní části města a psala jsem o něm už článek i v rámci našeho magického atlasu, který si můžete přečíst ZDE. Highgate je, alespoň tedy ve dne, opravdu pozoruhodné místo a vy si ho můžete projít buď sami, nebo si objednat prohlídku s průvodcem, což vám velice doporučuji, neboť součástí prohlídky jsou i jinak zamčené "katakomby", což jsou nadzemní chodby, kam naštěstí zvenku proniká celkem dost světla, takže tu není úplná tma, kde si v otevřených výklencích stěn můžete prohlédnout množství zde uložených dřevěných rakví.

   

Jak bylo psáno již v mém článku o hřbitově, na Highgate nikdy nebylo o tajemné jevy nouze a hřbitov má i svou vlastní, často vyprávěnou spojitost s vampyrismem. Na konci šedesátých let se zde odehrál případ tzv. Highgateského upíra. Nemrtvá bytost obcházející po hřbitově byla kolemjdoucími údajně několikrát spatřena a odpovědí na tyto znepokojující události nakonec bylo, že se na hřbitov vydal velký dav lidí s úmyslem tohoto upíra objevit a zneškodnit. Ve své snaze o očištění hřbitova se dopustili mnohonásobného vandalismu na místních hrobech, žádného nemrtvého však nakonec nenašli.

Někdy v té době byly majestátní kulisy hřbitova použity k natočení scény z jednoho drákulovského filmu britské společnosti Hammer, Taste the Blood of Dracula (Ochutnej Drákulovu krev) z roku 1970, ve které si hraběte zahrál herec Christopher Lee, jež patří mezi vůbec nejlepší filmové Drákuly. Pro drákulovský film to nebyla vůbec špatná volba, neboť nejenom že má Highgate nepochybně odpovídající atmosféru, je zároveň jedním z míst, kde se pravděpodobně ve Stokerově románu nacházela hrobka krásné Lucy. Ta se totiž, poté, co jsme její příběh opustili ve Whitby, nakonec vrátila se svou přítelkyní Minou do Londýna, Drákula je sem však následoval a nakonec přes všechny snahy svým kousnutím Lucyin život ukončil.

Ne však na dlouho, neboť Lucy několik dní po své smrti začala, sama nyní jako upírka, vstávat z hrobu a vyhledávat vlastní oběti. Třebaže hřbitov, kde byla pohřbená, v knížce jmenovaný není, máme zde jméno místa, kde byla několikrát spatřena a kde se po nocích chodila krmit. Tím je rozsáhlý park Hampstead Heath, který se nachází nedaleko hřbitova Highgate. 

Jelikož jsem už musela vyrazit zpátky na letiště, neměla jsem mnoho času se tu procházet, přesto jsem se sem zašla podívat a udělat pár fotek a přitom jsem na nedalekém trávníku mezi stromy zahlédla něco, co vypadá jako obrovský do země vyrytý pentagram. Pouhý žertík, nebo snad sloužil nějakému účelu? 😁