Výlet - Panenský Týnec a Kamenný pastýř - 14.1.23

Minulou sobotu bylo docela pěkné počasí a tak jsem se vypravila po dlouhé době na malý výlet za tajemnými místy v okolí Prahy. Tentokrát jsem se vydala na hranici Středočeského a Ústeckého kraje, kde se nachází několik zajímavých památek, které vydají na pěkný jednodenní výlet.

Jako první mířila moje výprava do Panenského Týnce. Tento městys, nacházející se jen asi 10 km od města Louny, se pyšní hned několika náboženskými památkami, nejslavnějším z nich je však torzo nedostavěného gotického chrámu, jež měl být zasvěcen Panně Marii. Stavba vznikala vedle sousedního kláštera patřícího ženskému řádu klarisek (ten byl během následujících staletí zrušen a dnes se v něm nachází zámek) a pravděpodobně tomu tak bylo na počátku 14. století na popud rytíře Plichty ze Žerotína, jehož rodina v té době vlastnila místní statky. V roce 1382 ale vypukl v klášteře požár a pokračování stavby se od té doby vyvíjelo jen velice pomalu, až se nakonec zcela zastavila. Jediná část, která byla ze stavby dokončena, je novější barokní zvonice, která ostře kontrastuje s okolními kamennými zdmi.

Třebaže však tato malebná památka nikdy nedostála svého potenciálu co se církevní stavby týče, v určitém smyslu svůj účel skutečně plní. Podle psychotroniků se totiž právě chrám v Panenském Týnci nachází na silném zdroji pozitivní energie ve tvaru kříže, která má údajně schopnost léčit především psychické neduhy každého, kdo sem zavítá, včetně deprese či následků po těžkých úrazech hlavy. Pouhý pobyt zde lidem dokáže vyvolat dobrou náladu a optimismus.

Těžko říct, do jaké míry je toto tvrzení pravdivé, v každém případě se ale jedná o velice příjemné, relaxační místo, obzvlášť pokud se sem dostanete v době, kdy sem mnoho lidí nejezdí. Do Panenského Týnce se přitom pohodlně dostanete např. autobusem, který jezdí z Prahy přes město Slaný. Pokud jedete o všední den, máte o trošku více dopravních možností než o víkendu, protože jezdí i další regionální autobusy putující mezi vesnicemi. Zámek i chrám se nacházejí jen pár kroků od autobusové zastávky. Kolem chrámu se nachází pěkný park se spoustou míst k pohodlnému posezení a vstup dovnitř je zdarma, můžete však přispět na údržbu chrámu do kasičky, která se nachází hned u vchodu.

  

Dovnitř chrámu pak můžete vstoupit kamenným portálem, který se nachází hned za touto kasičkou. Hned za portálem se napravo ocitnete v chrámové lodi, kde je údajně léčivá zóna nejsilnější. Právě tato část je z celého chrámu asi nejpůsobivější. Lidé sem často přicházejí, aby zde strávili trochu času meditací, často se tady pořádají svatby. Já jsem zde tuto lednovou sobotu byla až na pár pozdějších návštěvníků, úplně sama, tedy až na hejna holubů, kteří našli domov v dutinách ve zdech chrámu, poletovali mi nad hlavou a jejich vytrvalé vrkú tvořilo zajímavou zvukovou kulisu mojí návštěvy. A třebaže by se někteří mohli na jejich přítomnost dívat spíše nesouhlasně, ve mně zvuk jejich křídel spíše vyvolával představy stovek malých andělů, kteří se ke kostelu slétávají.

Jakmile se dostatečně pokocháte krásou tohoto úchvatného místa, můžete se vrátit zpátky ke vstupnímu portálu a pokračovat od něj dál doleva, kde v jedné z částí zámku najdete malou místnost, kde si můžete prohlédnout malou výstavu a přečíst si spoustu informací o Panenském Týnci a dalších místních památkách. Vedle se pak nachází ještě další expozice s názvem Středověká kamenická huť, ta je však otevřená pouze během týdne.

Od Panenského Týnce jsem chtěla pokračovat dále ke Kamennému pastýři, našemu největšímu českému menhiru, ke kterému se pěšky dostanete asi za hodinu krátkou, zhruba 6 kilometrovou túrou přes vesničky Úherce, Kokovice a nakonec Klobuky. Ještě předtím jsem si však udělala krátkou zastávku ve vesničce Žerotín, asi kilometr jižně od Panenského Týnce, kde se nachází ruiny stejnojmenného hradu, dneska fungující jako jakýsi parčík. Ze zdí hradu, postaveném pravděpodobně stejným hradním pánem jako chrám v Panenském Týnci, už toho mnoho nezbylo, protože většina z nich byla rozebrána jako stavební materiál, a zachovalo se zde už jen několik stojících částí, které kdysi tvořily součást hradního paláce. Kromě toho zde stále můžeme vidět pozůstatky dvojitého příkopu, kterým byl hrad, jinak v terénu nepříliš chráněný, obehnán. Zachoval se i hradní sklep, do kterého se dnes dostanete vchodem, který je sice krytý mříží, ta se však nezamyká. Uvnitř je ale poměrně tma a pokud se sem vydáte, dávejte si pozor, za prvním obloukem sklepní klenby klesá podlaha o úroveň níž, tak pozor, ať nezakopnete. Pokud máte po návštěvě Panenského Týnce ještě chvilku času, rozhodně se sem vypravte, v hradním areálu je pěkné posezení pro návštěvníky a v létě tu musí být opravdu hezky. 😉

  

Pokud se chcete o hradu Žerotín dozvědět něco víc, můžete se podívat na toto krátké video. 😊

Po návštěvě Žerotína jsem pak svižným tempem vyrazila ke Kamennému pastýři. Kamenný pastýř, nebo také Kamenný muž, je menhir stojící asi půl kilometru severozápadně od vesničky Klobuky, nedaleko hranice mezi Středočeským a Ústeckým krajem. Dříve byl Kamenný pastýř pouze kamenem stojícím v poli, v roce 2007 však byly v jeho okolí provedeny úpravy a k menhiru nyní vede skrz pole pěkný úhledný chodníček, zatímco menhir samotný byl ohrazen dřevěnou palisádkou s keříky. 

Pro ty z vás, kdo sem jedete autem, oficiální parkoviště Kamenný pastýř stále ještě nemá, můžete tedy zaparkovat buď ve vesnici a dojít sem pěšky nebo pro vaši návštěvu využít několik vjezdů do pole, které se poblíž menhiru nacházejí.

Kamenný pastýř je náš nejznámější menhir, možná taky proto, že se jedná o jeden z mála kamenů, o kterých můžeme prohlásit, že jsou pravděpodobně skutečně z pravěké doby. Jeho přesné stáří sice neznáme, bylo však prokázáno, že se jedná skutečně o menhir, tedy o kámen, který byl na daném místě vztyčen uměle a nejedná se naopak o produkt zvětrávání. Podle odhadů mohl být vztyčen někdy před 2000 lety. Kámen je asi 3,5 vysoký (z čehož asi půl metru je ukryto pod zemí) a je tvořen rezavě hnědým pískovcem s příměsí železa.

Své jméno tento menhir získal podle "stáda" kamenných "oveček", menších kamenů, které prý kdysi stávaly v jeho okolí, ale později je kvůli orbě na okolním poli odstranili. Podle pověsti se jedná o místního pastýře, kterému se ovečky ztratily a on tak dlouho stál na poli a čekal na ně, až zkameněl. Jiná místní pověst praví, že při každém zazvonění zvonů v klobuckém kostele se kámen posune o kousek jeho směrem. Kdyby se pastýř někdy dotkl kostelní zdi, znamenalo by to prý konec světa, ten však naštěstí nejspíš nikdy nenastane, protože se kámen pokaždé, když zazvoní zvony v sousedních Kokovicích, posune zase o kousek zpátky, a tak zůstává pořád na místě.

  

Z historického hlediska je možná nejzajímavější údajná souvislost klobuckého menhiru s horou Říp, jejíž špičku odsud můžete spatřit za dobrého počasí. Podle jedné teorie, která počítá s možností, že staviteli menhiru by mohl být místní keltský kmen, tedy tzv. Bójové, kteří žili na našem území, nebyl kámen právě na tomto místě postaven zcela náhodně. Bylo zjistěno, že na dva dny v roce, 30. dubna a 13. srpna, což jsou dny, v nichž nastávají významné svátky Beltain a Lughnasad, vychází sluneční kotouč přímo za srpkem Řípu a že tedy menhir a hora, která samotná byla pro Kelty velmi významná, mezi sebou mají náboženské spojení. Pravdivost této teorie sice není možné ověřit, hovořit pro ni by však mohly i nálezy keltských hrobů, které byly v obci odkryty.

Podle psychotroniků údajně i Kamenný pastýř, stejně jako chrám v Panenském Týnci, vyzařuje pozitivní energii, a je napájený možná ze stejného zdroje. Proto někteří lidé ke kameni přicházejí právě proto, aby zde chvilku pobyli a tuto blahodárnou energii načerpali. V roce 1994 probíhalo u Kamenného pastýře měření, které mělo za cíl pokusit se takovou energii změřit a skutečně bylo v jeho okolí naměřeno silné magnetické pole, projevující se čas od času zvláštními anomáliemi. 

Občas se také k menhiru vydávají novodobí Keltové, aby zde oslavili své svátky. (obrázek Beltinu z roku 2008 ze serveru eldar.cz)