Výprava do Drákulovy země

Prázdniny v Rumunsku už bohužel skončily, nepochybně to však nebyl můj poslední pobyt v této překrásné zemi. Nyní se tedy můžeme společně podívat na pár zajímavých míst, které jsme cestou navštívili.

Pro vás snad asi nebude překvapením, když řeknu, že hlavním důvodem, proč jsem do Rumunska chtěla jet, byl Drákula. Existuje mnoho míst, které můžete v Rumunsku navštívit, ať už vás zajímá literární verze Drákuly, či jeho skutečný protějšek, který vládl této zemi, nebo alespoň části této země, v 15. století. My jsme navštívili jen několik z těchto míst a já doufám, že se budu moci při příští výpravě podívat i na další.

Tak tedy do Rumunska jsem se vypravila s cestovní kanceláří CK KM, na jejíž stránky se můžete podívat po kliknutí na obrázek v levém menu, a pokud vás Rumunsko zajímá, rozhodně bych vám doporučila vybrat si na výlet jeden z jejích zájezdů. Do Rumunska jsme jeli asi 10 hodin a první místo, kde jsme ráno zakotvili, byl krásný hrad Hunedoara, také známý jako Korvínův hrad.

Hunedoara, hrad, který vám zevnitř i zvenčí okamžitě připomene literární Bradavice, je obrovské stavitelské dílo, patřící svou monumentální velikostí mezi největší hrady v Evropě a nachází se v oblasti Transylvánie v západní části země. Původně byl postaven v 15. století legendárním Johnem Hunyadim, jež byl v té době transylvánským vojvodou a patřil mezi nejvýznamnější osobnosti své doby, především pro své vojenské úspěchy, jichž dosáhl v boji proti Osmanské říši. Po jeho smrti získal hrad jeho syn, Matyáš Korvín, který sehrál zásadní roli v životě Vlada III Drákuly, neboť právě on nechal v roce 1462 Vlada III zajmout pro údajné spolčování s Turky (ke kterému však pravděpodobně nikdy nedošlo a údajné dopisy, které měly být důkazem Vladovy zrady, byly pravděpodobně podvrhy). V souvislosti s tím se Hunedoara uvádí jako jedno z možných míst, kde měl být Drákula v této době vězněn.

K tomuto hradu, který kdysi sloužil jako vězení a v jehož útrobách si dodnes můžete prohlédnout mučící nástroje, jež se zde údajně používaly, se váže hned několik legend. Stranou od hradního nádvoří si můžete prohlédnout 30 metrů hlubokou hradní studnu, kterou podle místní pověsti kopali tři turečtí vězni, jež dostali od Hunyadiho příslib svobody, jakmile studnu dokončí, Hunyadi však mezitím zemřel a jeho manželku odmítla tuto dohodu ctít a nebohé vězně nechala popravit. Na stěně studny se nachází nápis, který sem nešťastní Turci vyryli, a který má údajně znamenat: "Máte vodu, ale nemáte duši." Skutečný význam tohoto nápisu však zní: "Ten, kdo napsal tento nápis, je Hasan, který žije jako otrok nevěřících v pevnosti u kostela."

   

V pevnosti se údajně mají zjevovat duchové mnoha lidí, kteří zde byli během historie hradu umučeni a popraveni a místní přízraky zde již bylo vyšetřovat několik paranormálních vyšetřovatelů, v roce 2013 zde např. jako součást svého halloweenského speciálu natáčela moje oblíbená skupina Ghost Adventures (v češtině Po stopách duchů).

Druhý zajímavý rumunský hrad, kam jsme se byli podívat, byl hrad Bran. Bran je hrad původně postavený ve 13. století, který historicky plnil významnou úloha pevnosti střežící přechod mezi dvěma státními celky, Valašska a Transylvánie, jež jsou dnes součástí Rumunska. Najdete ho nedaleko krásného transylvánského města Brașov. Vedle Hunedoary je Bran jedním z nejznámějších a nejnavštěvovanějších míst v Rumunsku, jednak proto, že se jedná o skutečně překrásné místo a jednak proto, že právě tento hrad je spojován s již zmíněnou literární postavou. Bran, jemuž se přezdívá "Drákulův hrad", byl údajně inspirací pro spisovatele Brama Stokera pro vytvoření románového hradu hraběte Drákuly. O tento titul se sice uchází i několik dalších evropských pevností, je to však právě hrad Bran, který se stal jakousi výkladní skříní onoho drákulovského mýtu.

  

Ve skutečnosti má tento hrad s Drákulou, ať už tím skutečným nebo literárním, jen pramálo společného. Přestože zde možná Vlad Tepes nějaký čas strávil, nikdy zde trvale nebydlel, už proto, že se jednalo o stavbu transylvánských Sasů, se kterými Vlad nikdy nebyl příliš zadobře. A co se týče románu Drákula, to také není úplně přesné, protože Bran se nachází na míle daleko od průsmyku Borgo, poblíž něhož by se správně měl Drákulův hrad nacházet. Onen průsmyk, kde se hrabě Drákula poprvé setkává s Jonathanem Harkerem, jedním z hlavních hrdinů příběhu, skutečně existuje, Borgo, nebo spíše Burgó je jeho maďarský název, v rumunštině se nazývá Tihuța a nachází se asi 50 km východně od městečka Bistrița, zhruba tak, jak je popsáno v románu. V okolí průsmyku se bohužel žádné hrady, které by mohly Drákulův hrad představovat, nenacházejí, najdete zde však pěkný hotel, který svou stavbou hrad připomíná. Pro zajímavost dnes známe i skutečné místo, kam Bram Stoker podle svých poznámek umístil svůj fiktivní hrad a tím je jeden z vrcholů v blízkých horách Călimani.

  

Vraťme se ale zpátky k Branu. Pokud vás zajímá Drákula, pak si zde přijdete na své, protože tento hrad je plný mnoha různých připomínek, ať už z hlediska skutečné, nebo mýtické historie, především v podobě nejrůznějších obrázků a fotek, které se střídají artefakty a ukázkami ze života rumunské královské rodiny, která zde žila v průběhu 20. století. Zároveň s tím si při procházení hradu můžete prohlédnout i zajímavou sérii projekcí popisující např. některé z rumunských nadpřirozených bytostí.

Zde máte některé z těchto nahrávek, konkrétně první je Strigoi, což je rumunský termín pro nemrtvého, který nemusí nutně znamenat přímo upíra, ale představuje prostě člověka, který z určitého důvodu (kterých může být poměrně hodně) nedokáže odpočívat v pokoji a vstává v noci z hrobu aby škodil živým. Na druhé projekci, kterou máte natočenou i s mojí nefalšovanou reakcí 😆 je klasický duch, ovšem nejzajímavější z těchto tří mi přišla bytost, o které jsem se dozvěděla poprvé, což jsou tzv. Sântoaderi, bytosti v podobě napůl koňské, napůl lidské, které se zjevují v čase okolo Velikonoc a škodí lidem, kteří se před nimi včas neschovají.

Na hrad se ročně sjíždí nesmírné množství turistů, kvůli kterým vyrostl dole pod hradem trh, kde si můžete zakoupit nejrůznější suvenýry a upomínkové předměty.

Třetí hrad, který si v tomto článku představíme, je hrad Poenari, který je ze zmíněných hradů nepochybně nejzajímavější, neboť se jedná o skutečné sídlo knížete Vlada III Drákuly. Poenari se jako jediný ze tří zmíněných hradů nachází ve Valašsku, tedy území, kterému Vlad III v 15. století skutečně vládl. Najdeme ho severně od města Curtea de Argeș, nedaleko slavné rumunské silnice Transfăgărășan. Původní hrad byl postaven už ve 13. století a stal se sídlem tehdejších vládců, později byl však opuštěn a na dlouhou dobu byl nevyužíván, až si ho v 15. století všiml Vlad Tepes, který se zde rozhodl vybudovat si své sídlo, což byl nepochybně dobrý krok, neboť hrad nacházející se na vysoké, strmé hoře, kam se dnes člověk dostane stezkou, jež stoupá po svahu hory s celkem 1480 schody, bylo jen velmi těžké dobýt. Po jeho smrti znovu postupně upadl v zapomnění a dnes se z větší části jedná o zříceninu, k čemuž přispělo i několik sesuvů půdy a zemětřesení, které se v této oblasti odehrály.

  

Bohužel jsme nakonec neměli příležitost podívat se nahoru na hrad, jelikož na něm právě probíhá rekonstrukce, proto vám sem dávám jednak krásnou fotku, kterou jsme viděli na hradě Bran, tak svou  fotografii hradu od penzionu, který se nachází pod ním a fotografie několika z dekorací přímo v penzionu, který se pro své nádherně tématické vybavení stal mým oblíbeným místem z těch, kde jsme za celý pobyt bydleli.

Zde máte pro ilustraci animaci digitální rekonstrukce hradu, tak jak mohl asi vypadat v době své slávy.

Kolem hradu Poenari také kolují nejrůznější legendy. Říká se, že na hradě straší a návštěvníci, kteří se na hradě rozhodnout zůstat přes noc, vypovídají o záhadných jevech, se kterými se zde setkali, ať už se jedná o podivná zjevení, světelné či zvukové jevy a mnoho dalších. Nejznámějším duchem na Poenari je přitom první manželka Vlada III, jejíž jméno neznáme, která zemřela při dobývání hradu tureckými vojsky v roce 1462. Tehdy se Turkům nakonec podařilo hradby hradu zdolat. Vladovi samotnému se sice nakonec podařilo uniknout z hradu údajně dnes zasypanou tajnou chodbou, jeho žena se však tak obávala zajetí, že raději ukončila život skokem do řeky tekoucí pod hradem. Na hradě se má zjevovat jak její duch, tak i přízrak samotného Vlada.

Jako poslední z Rumunska, tentokrát už bez Drákuly, si uvedeme ještě jedno zajímavé místo, které jsme navštívili v rámci výstupu na jeden z vrcholů v pohoří Bucegi. Zde se, na krásné horské planině, kam se můžete dostat jak lanovkou, tak krátkým nenáročným výstupem, nachází soustava zajímavých skalních útvarů nazývaných jako Babele, neboli Babičky, které skutečně můžou při troše fantazie připomínat shrbené staré ženy. Nedaleko od nich se pak nachází nejzajímavější z místních útvarů, tzv. Babelská Sfinga, což je osm metrů vysoká skála, která především při pohledu z boku připomíná lidský obličej a byla pojmenována pro svou podobnost s egyptskou Sfingou. Vědci připisují tomuto tajemnému útvaru přírodní původ, existují však i teorie, že byla vybudována starší civilizací, která kdysi žila na rumunském území, a která na tomto místě přinášela oběti svým bohům. Sfinga tak má představovat posvátné místo, které údajně vyzařuje pozitivní energii a to především 28. listopadu, kdy sluneční paprsky údajně nad Sfingou vytvářejí energetickou pyramidu, která prý dokáže uzdravovat nejrůznější nemoci a neduhy.

Tím tedy končí můj popis cesty do Rumunska pro tento blog, nicméně kromě těch, o kterých jsme si říkali, jsem měla možnost podívat se i na mnohá další, úžasná místa a rozhodně bych vám doporučila se do Rumunska sami podívat, rozhodně nebudete zklamaní, neboť tato divoká země na Balkáně se vyznačuje zajímavou kulturou, překrásnými památkami a především úžasným přírodním bohatstvím, z větší části ještě člověkem nedotčeným. Na závěr vám sem ještě tak dávám bonusového medvídka. 😊