Výlet - Menhiry v Praze a jejím okolí - 15.1.22

Zatímco po celém světě najdeme, co se týče megalitických staveb, mnoho nejrůznějších fantastických až neuvěřitelných útvarů, u nás se tento architektonický fenomén drží spíše při zemi ve své základnější formě, a to převážně ve formě samostatně stojících menhirových kamenů sem tam umístěných v krajině.

Při čtení knížky Věk menhirů v Čechách, na kterou jsem odkazovala pod jedním z minulých článků, během něhož jsem si postupně vyhledávala všechny zmíněné lokace na mapě, jsem zjistila, že potenciálních menhirů je u nás poměrně velké množství. V zásadě se přitom dělí na tři skupiny - kameny, o kterých s jistou určitostí víme, že pravděpodobně pocházejí skutečně z pravěké doby - a těch je u nás velmi málo, kameny, o kterých naopak víme, že jsou novějšího data a byly na své místo umístěny v období před několika desítkami až stovkami let, a pak velké množství kamenů, u kterých se zjistila určitá míra lidského opracování, tedy by se skutečně mohlo jednat o menhiry, není však možné zjistit, kdy byly opravdu vztyčeny.

A jelikož jsem při čtení narazila i na několik menhirů v okolí Prahy, rozhodla jsem se, že se zajedu podívat, jak vypadají a prozkoumat i kameny, které se nacházejí přímo na území hlavního města. Nahoře najdete jednoduchou mapku zobrazující jak pražské, tak nejdůležitější kameny na území severozápadně od Prahy, které je na výskyt menhirů skutečně bohaté. Klikněte pro zvětšení obrázku.

První kámen, na který jsem se byla podívat, je malý menhir v Horoměřicích na západ od Prahy. Autobusem se sem z metra Bořislavka dostanete asi za 10 minut, cesta k menhiru samotnému pak zabere asi pět. Nachází se v jihovýchodním cípu vesnice nedaleko silnice vedoucí k pražskému Suchdolu na malém plácku pod památnou lípou, vedle zasazeného zde stojícího dřevěného kříže. Jedná se o pískovcový kámen vysoký necelý metr, původně měl být o něco vyšší a dokonce na něm měl být vyobrazen hrubý reliéf obličeje, v devadesátých letech však měl být poničen a zlomen, proto kolem něj na ochranu byla umístěna poněkud nevzhledná kovová mříž. Přesné datování kamene známo není, avšak v obci a jejím okolí byly objeveny archeologické nálezy z doby kamenné, pocházející z období 2000 - 1700 př.n.l., možná tak menhir pochází právě z této doby. Podle jiné teorie představoval kámen kdysi sloup, který stál na křižovatce důležitých obchodních cest, jež se zde sbíhaly směrem ku Praze.

Ať už je pravda jakákoli, třebaže je kámen spíše drobný, jedná se o velice hezký malý menhir, a přestože možná v létě je prostranství okolo něj možná veselejší, byl pohled na něj spíše smutnou záležitostí, protože na místě, kde se nachází, vypadá poněkud opuštěně a přehlíženě, navíc i plácek okolo něj, kde se nachází jen odpadkový koš a dvě staré lavičky, by mohl být také trochu lépe upraven. Doufejme, že se situace brzy změní, v okolí menhiru totiž právě vzniká nová budova místní školky, a tak se třeba i plácek s menhirkem dočká nějakého toho vylepšení.

  

Další menhir, na který jsem se jela podívat přímo do Prahy, je menhir zvaný Zkamenělý slouha v pražských Dolních Chabrech, které se nacházejí v severní části Prahy nedaleko metra Kobylisy. Odsud dojedete autobusem na zastávku Prunéřovská a k menhiru pak už jenom přejdete do vedlejší, Ládevské ulice. Zde pak daný menhir uvidíte jak si pyšně stojí, třebaže poněkud zapadá do místní zástavby.

Zkamenělý slouha je nejznámější menhir na území města Prahy, především proto, že narozdíl od jiných je skutečně považován za pravěký, třebaže neznáme jeho přesné stáří. Ještě na počátku minulého století stál osamoceně na louce, později však kolem něj vyrostly domečky, které zde stojí dodnes. Místní lidé se však k němu zachovali velice ohleduplně a místo jeho přemístění, které by mohlo kámen poškodit, postavili majitelé plot rodinného domku, jež se nachází hned za ním, šikmo, tak, aby se velkému kameni vyhnul a vytvořili tak pro něj jakýsi výklenek.

Vedle něj pak byla později postavena informační tabule, ze které pochází i mapka nahoře.

Kámen je vysoký asi tři metry, asi polovina z této velikosti se však nachází pod zemí. Nadzemní část je vysoká asi 160 cm a v nejširším bodě má šířku asi 100 cm. Je tvořený horninou zvanou silicit, které se také někdy říká buližník a pravděpodobně byl na místo přemístěn z nedalekého vrchu Ládví. Zajímavé je, že Zkamenělý slouha není jediný kámen, který se na místě nachází, v jeho blízkosti bylo objeveno i několik dalších, na zahradě domku vedle kamene se nachází druhý větší kámen, který zde byl vztyčen v roce 2006. Někteří badatelé soudí, že dva velké kameny kdysi společně mohly tvořit tzv. dolmen, tedy dva stojící kameny přeložené třetím, jež se používaly k pohřbívání jako základ tzv. mohyl, třetí, překladový kámen však nikdy nalezen nebyl. Možné by to však bylo, vždyť v okolí se našly bohaté nálezy pravěkého osídlení a v roce 2007 byla dokonce nedaleko obce nalezena pohřební mohyla z doby bronzové, tedy z období před 19. - 16. stol. př.n.l.

Podle psychotroniků je přitom Zkamenělý slouha zdrojem silné pozitivní energie, je schopný léčit nejrůznější neduhy a dokonce prý pomáhá i ženám, které se neúspěšně pokoušely o početí. Při jeho doteku jsem měla i já pocit, třebaže byla ráno ještě velká zima a měla jsem je dost ztuhlé, že cítím jakési velmi slabé brnění v prstech, což byl pocit velmi zvláštní, nikoliv však nepříjemný. Tento kámen mám velmi ráda a v minulosti jsem ho navštívila už několikrát předtím, vždycky se k němu ráda opět vracím.

  

Třetím zajímavým kamenem, který si zmíníme, je menhir nacházející se ve vesnici Zbuzany, asi 3 km jihozápadně od pražské části Řeporyje. Z Prahy se sem můžete dostat vlakem či autobusem, já jsem do vesničky dojela vlakem, vystoupila jsem na místním malém nádraží a vydala jsem se k menhiru, který odtud byl vzdálen asi pět minut. Třebaže se jedná o kámen menší, zřejmě má pro místní skutečně určitý význam, při pohledu na mapu jsem totiž s pobavením zjistila, že celý blok ulic nacházející se poblíž místa, kde kámen stojí, je pojmenovaný podle něj a na místě tak v řadě najdete ulice pojmenované U Menhiru I - VI. Menhir samotný pak najdete v ulici U Kovárny, v zatáčce kousek od spodního konce ulice U Menhiru III. Zde se u malého lesíka nachází plácek s lavičkou, který však vypadá přátelštěji než ten, který jsem viděla v Horoměřicích. Místní tudy chodí na procházky se svými dětmi a psy, a tak má kámen neustále nějakou společnost.

Tento malý menhir je vysoký 90 cm a je tvořen pískovcem, tvar má velmi pravidelný, nahoře zaoblený, z boku spíš takový deskovitý, na dotek měl velmi příjemnou, zrnitou strukturu. Ze strany, která je obrácená k živému plotu sousedního domku, byl vyrytý kříž, ten už ale dnes není téměř znát. Není přitom jisté, zda se jedná o původní reliéf nebo byl do kamene vyryt dodatečně, ale je možné, že se tento menhir stejně jako mnoho jiných stal obětí církevní christianizace. Mnoho informací o tomto kameni nemáme, víme však, že i v této vesnici a jejím okolí byly nalezeny pozůstatky pravěkého osídlení. Zajímavý článek sepsaný místním kronikářem si můžete přečíst na stránce obce.

  

Na území Prahy a v jejím okolí se kromě již zmíněných tří menhirů nachází i několik novodobých vztyčených kamenů. Zmíníme kamenný kruh, jež byl vztyčen v roce 2007 nedaleko Botanické zahrady v Tróji a je tvořen 12 kameny, nedaleko se nachází i skupinka tři menhirů zvaných Tři bohyně, jež vznikla v roce 2008. Autorem obou novodobých památek je slovinský sochař Marko Pogačnik a obě mají být zdrojem velké pozitivní energie.

Bohužel, k těmto kamenům jsem už neměla čas jsem se podívat, stejně jako jsem se nedostala k malému kameni, který se nachází na pražských Dívčích hradech, na místě bývalého hradiště Děvín, jež sem byl zřejmě vztyčen v nedávné době, víc toho o tomto kameni nevíme, podle video, které jsem vám sem vložila níže, by však byl mít nějakou souvislost s dalším novodobým kamenem, který se nachází na protějším břehu řeky na území pevnosti Vyšehrad, kam jsem si ještě na konec cestu našla.

Vyšehrad sám o sobě je nesmírně krásné a zajímavé místo, na které se samostatně vypravíme v některém z našich dalších výletů. Tuto sobotu jsem v něm strávila jen krátkou, příjemnou chvilku. Co se menhirů týče, těch je tady hned několik, i když žádný z nich pravděpodobně není staršího data, polohu těch nejdůležitějších z nich si můžete prohlédnout na této mapce:

Novodobé menhiry na Vyšehradě:

  

Ovšem nejznámějšími kameny na Vyšehradě jsou nepochybně tzv. Čertovy sloupy. Najdeme je hned u kostela sv. Petra a Pavla, na okraji parku zvaného Karlachovy sady. Sem byly kameny umístěny v roce 1888, dříve však stávaly přímo v kostele. Podle legendy, která dala těmto kamenům jméno, měl kameny na toto místo hodit čert, který se vsadil s místním knězem, že se mu podaří donést na stavbu kostela kámen z chrámu sv. Petra v Římě dřív než duchovní doslouží mši. Sázku však pekelník prohrál, a tak ze vzteku mrštil na kostel kamenem, který se při pádu rozlomil na tři kusy.

Existuje několik teorií, o co se vlastně v případě Čertova sloupu jedná. Zatímco někteří ho považují na monolit kdysi využívaný možná k astronomickým účelům, jiní ho považují za pozůstatek sloupu či pomníku z některého církevního svatostánku, možná že původně pochází právě z kostela sv. Petra a Pavla. Zajímavé je, že na jednom z kamenů se přitom nachází jakýsi záhadný nápis, který se dosud nepodařilo rozluštit a podle psychotroniků se prý dokonce pod kameny má nacházet pohřben ještě čtvrtý kus kamene. 

Tyto kameny tak představují jednu z mnoha vyšehradských záhad, kterým se někdy určitě budeme věnovat v některém z pozdějších článků.